Honzík a Magdalenka a vánoční šílenství

Honzík a Magdalenka šli před vánočními svátky ze školy domů a dívali se kolem sebe.
„Magdalenko, neříkají dospělí, že vánoce jsou svátky míru a klidu? A tady to mají dokonce ve výloze.“
Magdalenka se rozhlédla.
„Tady v té druhé také, ale podle toho plného obchodu jsou to spíše svátky bláznů“, rozhlédla se Magdalenka.
„Víš co, Magdalenko,“ napadlo Honzíka, „kam patří blázni, přece do blázince, tak je tam všechny pošleme.“
A vytáhl kouzelnou tužku a napsal: Ať každý, kdo blázní s nákupy, je v blázinci.
A jakmile udělal za větou tečku, zavířilo to a najednou byla ulice a obchody skoro úplně prázdné. Šlo tu jen pár lidí, kteří se rozhlíželi a říkali si: „To je předvánoční pohoda, žádné bláznění.“
A zatím blázince praskaly ve zdech, lidé si říkali, no to jsme to dopadli, asi jsme se z těch vánoc zbláznili. Ředitelé blázinců, když viděli ten blázinec, tak se z toho také málem zbláznili, a říkali: „Lidi, vždyť nám tu naše blázny ještě více zblázníte.“
A blázni, když to viděli, chtěli pryč z blázince, že tu s těmi blázny nebudou a že se z toho přece nezblázní. No byl to blázinec nad blázinec.
A zatím šel Honzík s Magdalenkou domů. Když se rozloučili, došel Honzík domů a tam byl jen hladový tatínek a ten říkal: „Nevíš, kde je maminka, nezbláznila se nám z toho vánočního bláznění?“
A Honzík strnul a běžel za Madgalenkou, naštěstí bydlela blízko.
Magdalenka mu otevřela a hned šeptala: „Honzíku, maminka není doma, že jsme jí začarovali také do toho blázince.“
„Asi ano,“ řekl Honzík a šeptal: „Naše maminka taky není doma.“
„Co budeme, Magdalenko, dělat, přece nenecháme maminky v blázinci.“
A tak Magdalenka došla pro svou tužku, protože Honzík tu svou nechal doma, a napsala: „Ať se vrátí všichni lidé z blázince zpátky.“
A viděli z okna, jak se na chodníku objevili lidé a slyšeli, jak říkají: „Já se z těch vánoc asi zbláznil,“ a najednou uviděli na chodníku Magdalenčinu maminku, jak jde, ruce plné nákupu.
Otevřeli jí dveře a maminka říká: „Já nevím, co se to se mnou stalo, já se asi z toho zbláznila, najednou jsem byla v blázinci, ale nakonec mě asi pustili.“
A tatínek Magdalenky se radoval, že maminka je konečně doma a že bude večeře.
Honzík s Magdalenkou se na sebe podívali, bylo jim jasné, že by měli mlčet a Honzík šel domů.
Doma po jídle si tatínek Honzíka sedl k televizi, kde hlasatel říkal, že se z letošních vánočních svátků zbláznilo velké množství lidí, v televizi se objevili ředitelé blázinců, kteří říkali, že se u toho také zblázní, vystoupil tam i hlavní hygienik a mluvil něco o epidemii bláznění.
A Honzík raději mlčel.
A doma mlčela i Magdalenka.